28. 6. – 1. 7. 2018
“Všechno z Luhovaného Vincenta, co do něj patří, bylo uvolněné a osobní a mělo esprit lázeňského léta, v němž lze krom obvyklých líných slastí dělat také různé podrývavé intervence a podezřelé akce. Ta kombinace je krásná.” / Petr Borkovec
Devátý ročník festivalu více než kterýkoli předcházející zasahoval do poklidu lázeňského areálu, narušoval běžnou lázeňskou zahálku. Festivalu se podařilo vstoupit do veřejného prostoru lázeňského areálu a zcela nenásilně konfrontovat návštěvníky festivalu, ale především turisty a klienty lázní s tím nejaktuálnějším, co se odehŕavá na současné kulturní scéně. Posunuli jsme se o krok k uskutečnění proměny Luhačovic v kulturně živé srdce periferie, kdy je odbornou veřejností ceněný program, uznán i na úrovni lokální. Lázeňský areál, tento silně regulovaný prostor, byl oživován prostřednictvím performance, koncertů, prohlídek, procházek, (video)instalací a do turisticky frekventovaného místa navracel spontánnost, moment setkávání se s jinakostí či mezigenerační rozměr. Lázně Luhačovice se na pár dní znovu staly centrem kulturně-společenského života, líhní nové spolupráce mezi umělci, místem „shledání s múzami“ a snad i nalezištěm inspirace pro vlastní tvorbu.
Čtyři dny festivalu, kdy kultura rozhodně nebyla na periferii zájmu, se odehrávaly na 14 různých místech a pojmuly na 48 programových bodů, z toho právě polovinu ve veřejném prostoru, a tedy pro návštěvníky zdarma. Počet účinkujících narostl na 74, počet aktivních dobrovolníků se držel na magické hranici 40 ochotných pomocníků a podobně jako loni počet vydaných akreditací těsně překročil 100. Možnosti navštívit jednotlivé body programu zvlášť využilo 200 návštěvníků. Celkově na 2000 jedinečných návštěvníků pak bylo svědky festivalového programu. Přítomnost účinkujících měla také nejmezinárodnější charakter. Festivalu se zúčastnili umělci ze Slovenska, Polska, Kanady, Belgie, Německa a USA.
Červená-modrá-bílá, barvy letošního vizuálu, výzdoby festivalového centra, akreditačních pásek, festivalových samolepek atd., připomínaly výročí rozdělení Československa, se kterým se Luhačovice dostaly na periferii České republiky. Téma periferie ve všech jeho významech i pojetích intenzivně prostupovalo celým letošním programem.
Hudební produkce letos zůstala nejen v osvědčeném Klubu Domino, kde se odehrály večerní koncerty a DJské sety, ale také se posunula přes den, v rámci aktualizace periferií, za hranice tradičních míst.
Páteční večer hudebně načala skupina Billow, silný zástupce regionu z Veselí nad Moravou, jemuž loni vyšlo debutové album Maps pohybující se na hraně dream popu, shoegaze a lo-fi folku. Po nich oživilo analogové modulární syntetizátory a klávesy rozložené na koberci uprostřed publika tajemné duo TouchieTouchie, jejichž melancholický výstup zůstal skrytý v přítmí svíček a lázeňských županů. Navazující Pornwatcher, audiovizuální dvojice propojující temnou elektronickou hudbu a živý obraz pak zvuk syntetizátorů o něco více „ušpinila“ a propojila s hip-hopovými beaty. Afterparty po půlnoci následně vládli osvědčení a neúnavní krotitelé gramofonů Frank Love & Dj Lamborghini z olomouckého Metro Chill Out Music Clubu.
Sobotní večer začal živým setem hudební perfomer HRTL, hlavní vývozní artikl brněnského seskupení Bastl Instruments, které vyrábí hand-made open-source hudební hardware. Pokračování patřilo temným i veselejším kytarám – zatímco skupina Tomáš Palucha vypouštěla ze svých nástrojů minimalistické, repetitivní, ale pevné kytarové hradby beze slov, brněnská kytarovka Acute Dose uvolnila napětí barevnými a hravými kousky. O taneční finále se pak postarala trojice pražských DJs spojená pod hlavičkou UNIZONE crew, jež zásobovala publikum plejádou beatů aktuální klubové hudby.
Ale jak již bylo řečeno, s hudbou se letos Vincent vydal mnohem více i za hranice tradičních míst. Důkazem bylo sobotní vystoupení hudebníků propojených pod záštitou pražského kazetového vydavatelství Genot Centre v hale Vincentka. Kanadští producenti Keru Not Ever a Racine i letošní Cenou Vinyla ověnčená producentka Enchanted Lands spolu s belgickým zakladatelem labelu Wimem Dehaenem vytvořili živou hudební improvizovanou performance, jejíž dojem umocňovala mlhová kulisa s minimalistickými světelnými prvky. Poprvé jsme se také představili na kolonádním náměstí na „velkém“ pódiu, kde svůj křehký projev, v němž pracuje s klasickou kompozicí a tradičními slovenskými lidovými písněmi, ukázala skladatelka, producentka a zpěvačka Katarína Máliková a její “ansámbl”.
Hned dva programové body spojené s hudbou a zvuky obecně si vzala pod svá křídla hudební redaktorka a publicistka Lucia Udvardyová. Při dopoledním workshopu nejprve seznámila jeho účastníky se základy field recordingu a prostřednictvím zvukové procházky se spolu následně pokusili vytvořit subjektivní audiomapu Luhačovic. V odpolední přednášce Udvardyová představila nové nezávislé labely fungující na bázi DIY, které vznikly během posledních několika let v regionu střední a východní Evropy.
Program filmové sekce se jako tradičně zaměřoval na méně známé filmy české a slovenské produkce mladých neokoukaných tvůrců, převážně na dokumenty. Tento ročník přinesl ještě více filmů a hostů než kdy dříve a tři filmy byly uvedeny v předpremiéře. Prezentované snímky souvisely s tématem letošního ročníku „Periferie“ a zabývaly se otázkami pohraničí, venkova a architektury na pokraji zájmu. Tato témata můžeme vidět v trojici středometrážních filmů, která program zahajovala. Byla to Úhorná Matěje Šmelka, Archeologie venkova 2, se kterou festival navštívila režisérka Tereza Bernátková, a Po sezóně, kde po filmu promluvila režisérka Andrea Kalinová. Dalšími filmy na letošním festivalu byly Nic jako dřív, který doprovodili tvůrci Lukáš Kokeš a Klára Tasovská, a Stadion, s besedou s protagonistou Markem Fišerem. Svůj nový film Vienna Calling zde představil filmař Petr Šprincl společně s jeho předchozími snímky Morava, krásná zem díl I. a II., které doprovodil ukázkami z připravovaného dílu třetího.
Tradiční blok krátkých filmů, který byl tentokrát připraven ve spolupráci s Mezinárodním festivalem krátkých filmů Brněnská 16 a UMPRUM, zakončila projekce filmu Tradice, který byl promítaný z 35mm filmu a doprovázený živou hudbou režisérkou Kateřinou Turečkovou. Festival jako každý rok zahajuje a zakončuje projekce v letním kině, tento rok znovu na terase městské plovárny. Úvodním filmem byl animovaný snímek o jmenovci festivalu Vincentu van Goghovi S láskou Vincent a festival zakončila epizodická westernová muzikálová science fiction komedie Stingray Sam.
Zástupce divadelní sekce, Rádio 23:55 divadelního souboru 11:55, nás svými živými vstupy provázelo třemi festivalovými odpoledny na terase zahrádky Jizby, festivalového centra. Tito zkušení improvizátoři, moderátoři a představitelé autorského a experimentálního divadla si do svého studia přizvali na 10 hostů, se kterými dělali rozhovory. Přenos vysílání zkracovalo dlouhou chvíli divákům v kinosále Elektra čekajícím na filmové projekce a v salónku ve Společenském domě před začátkem přednášek.
Pohybově-akrobatické představení Legorytmus česko-francouzského souboru tYhle se konalo před halou Vincentky a k zastavení přimělo desítky náhodných kolmejdoucích, kterým připravilo nečekaný zážitek. Průvodní hudba, jež pro toto rodinné představení vytvořil hudebník Aid Kid, rytmicky pronikala pátečním lázeňským podvečerem. Jakých hodnot a ideálů je sport v dnešní době nositelem? A jaké můžeme ve sportu vidět paralely k chování naší společnosti? Podobné otázky s humorem a nadhledem sobě vlastním kladlo představení, které mohlo být realizováno jen díky podpoře Nové sítě.
Letos podruhé měli návštěvníci festivalu možnost zúčastnit se workshopu Hodinový produkční s Novou sítí. Tento workshop je příležitostí pro konzultaci s odborníky z oblasti kulturního managementu a marketingu, kteří dokážou otevřít oči a správně nasměrovat, poradit, jak uchopit realizaci, či teprve ideu, vlastního kulturního projektu. Ze zkušenosti je zřejmé, že je workshop přinejmenším důležitým momentem k dodání odvahy a impulsem k dalšímu rozvoji.
Asi nejvíce netradiční bylo uvedení souboru CreWcollective, který zahrnuje čtyři tanečníky, čtyři hudebníky a jednoho průvodce. Někteří z nich se předtím nikdy neviděli. V případě performance Moving orchestra se jedná o úmysl, jelikož zadáním pro performery, kteří do lázní přináší formu čisté improvizace a abstraktního pohybu, je reagovat na vybraný prostor, jeho atmosféru a genius loci. Čtyři desetiminutová zastavení na schodišti pod pramenem Ottovky, na kolonádě u Jurkovičova domu, u pramene Amandky a závěrečné finále u fontány byla sérií volných intervencí ve veřejném prostoru. Vytržením z ritualizované denní rutiny nám poodkryla skryté asociace, nová hlediska a specifika míst, kterými se běžně pohybujeme, ale jejich kouzlo už nevnímáme.
“Pramen Jubilejní bylo jedno z nejlepších míst, kde jsem kdy četl”, komentoval za literární sekci své autorské čtení spisovatel a překladatel Petr Borkovec.
Výstavní sekce festivalu Luhovaný Vincent si kladla za cíl zodpovědět zásadní otázky dotýkající se problémů spojených s působením umělců v centrech a naopak s těmi, kteří se ocitají na periferii zájmu. Umělcům pohybujícím se často v neustálém kolotoči vernisáží, open callů a rezidencí nabízel festival prostor pro oddech a zároveň čerpal z jejich zkušeností spojených s životem v uměleckých centrech. Návštěvníci festivalu i hosté lázní měli možnost zúčastnit se v pátek zahájení výstavy s komentovanou procházkou, v sobotu komentované procházky s přednáškou Pavla Konečného o spontánním umění a v neděli závěrečné projekce se zakončením výstavy.
První část výstavy, nazvané V centru dění, tvořily tři instalace ve veřejném prostoru lázeňského areálu a tři projekce filmů. Americké umělkyně Claudia Cortinez a Alva Mooses připravily společné dílo Mira-mirage, reflektující formy slováckého folkloru v architektuře a nábytku Dušana Jurkoviče prostřednictvím velkoformátových kyanotypických fotogramů a reflexních fólií instalovaných v prostorách Slunečních lázní. Polská umělkyně Karolina Balcer vytvořila živou instalaci/situaci Skrót (Zkratka), která vyzývala kolemjdoucí k průchodu přes trávník a vyšlapání zkratky vedoucí mezi dvěma chodníky. Polská umělecká dvojice Swojskie tropiki upravila dvě kabinky veřejných lázeňských toalet do podoby instalace Morska bryza (Mořský vánek). Návštěvníci toalet se tak mohli po spláchnutí na okamžik ocitnout na pláži za zvuku moře a racků a zapomenout tak na hořký úděl vnitrozemského srdce Evropy.
V průběhu tří dnů byly v malé zamřížované jeskyňce nad pramenem Ottovka vždy od jedné odpoledne do půlnoci promítány umělecké filmy tří současných tvůrců, které z odlišných perspektiv nahlížely na téma periferie. V pátek to byl film Pflaumen Marka Thera, v sobotu Slides Martina Kohouta a v neděli Prohnutá dlažba Alžběty Bačíkové.
Druhou část výstavní sekce tvořila výstava Vedlejší kolej prezentovaná v Galerii Elektra. Ta představovala druhou stranu mince uměleckého světa. Tu, která se obvykle děje bez pozornosti odborné veřejnosti a bez vernisážových přípitků. Výběr autorů tzv. spontánního umění ze sbírek Pavla Konečného byl instalován podle kurátorské koncepce scénografky Karolíny Jansové ve výstavní architektuře, která strohé prostory galerie přetvořila v útulný obývací pokoj a zasadila tak díla do civilního prostředí. Výstava představila deset autorů z Česka, Polska, Itálie a Thajska a mimo jiné na ní byl poprvé vystaven rozměrný ikonický obraz Ztroskotání plachetnice naivistického malíře Václava Beránka.
S podporou Přehlídky současného umění a filmové animace PAF byly na festivalu představeny další tři projekty: projekce snímků soutěžní sekce Jiné vize, videosekvence Johany Novotné promítaná v slow-down zóně festivalového klubu a tajuplný projekt Viscum album prezentovaný na kolonádě ve formě pěti velkoformátových plakátů.
Jako součást přednáškové sekce Lucie Králíková a Kateřina Plamitzerová představily svůj projekt Czechia, pro který je typický cynický humor, záliba v nevkusu a nacházení autenticity v projevech a v artefaktech lidské každodenní činnosti. Cesta Lucie s Kateřinou do Luhačovic se zároveň stala první “výzkumnou” výpravou na cestě ke vzniku novodobého luhačovického “kroje”, který bude reprezentovat novodobé tradice tohoto lázeňského města. “Kroj” bude představen na 10. ročníku festivalu v roce 2019.
Téma filmu Po sezoně si zájemci mohli doplnit v rámci diskuze s hosty ze spřáteleného spolku Abandoned (re)creation a autory knihy OFF SEASON, Martinem Zaičekem a Andreou Kalinovou. Kniha je, podobně jako film, věnovaná architektuře chátrajícího léčebného domu Machnáč v Trenčianských Teplicích, který patří k nejhodnotnějším dílům postaveným v meziválečném Československu a významným příkladům evropského funkcionalismu.
V rámci oblíbené komentované prohlídky luhačovické architektury jsme letos s etnografkou Blankou Petrákovou zamířili do vilové Pražské čtvrti, která se do historie zapsala jako dočasný náhradní domov a útočiště slavných návštěvníků lázní – ať už výtvarných umělců, skladatelů či českých vlastenců.
Poděkování
Na závěr se sluší poděkovat těm, bez jejichž podpory by festival nejen nedosáhl svého úspěchu a úrovně, ale ani by neproběhl.
Největší dík patří sponzorům, kteří festivalu poskytli finanční podporu a kterými jsou:
Ministerstvo kultury, Vincentka a.s., Město Luhačovice, Fond na podporu umenia, Metro Chill Out Club Olomouc.
Klíčovému strategickému partnerovi: Lázním Luhačovice a.s. za přízeň, důvěru a vstřícnost.
Za pomoc s technickým zajištěním děkujeme DW7 o.p.s. a Divadlu na cucky v Olomouci.
Za ubytovací komfort pro naše hosty opět děkujeme Petře Nesázalové z hotelu Ogar, Josefu Michálkovi z hotelu Pohoda, Miroslavě Fialové z hotelu Alexandrie i Marianu Ležákovi za poskytnutí Vily Jiřinka.
Za programovou spolupráci Přehlídce animovaného filmu (PAF) v Olomouci, Nové síti, festivalu Brněnská 16 a UMPRUM.
Za zázemí kavárně Jizba.
Za tiskové služby společnosti Centrum grafických papírů v Olomouci a AB manufaktuře v Luhačovicích.
Dále Zdravé výživě U zeleného stromu v Uherském Hradišti, za provoz baru Ulitému kafe Karla Gregora, za oplatky společnosti CLIP Luhačovice a za mediální krytí partnerům ze Swine Daily, 25fps, AlterEcho, FullMoon Magazine, A2larm a ArtMap.
Na resumé se spoluautorsky podíleli:
Magdaléna Petráková, Petr Knepr, Jakub Hložek, Jakub Frank
